VELIKONOČNÍ OSTROV - RAPA NUI
Rapa Nui byl osídlen okolo roku 300 před naším letopočtem Polynésany, pravděpodobně z Markéz, kteří s sebou přinesli společnost doby kamenné. Všechny kulturní prvky na Rapa Nui vyskytující se ještě před příchodem Evropanů ukazují, že tu nebyli žádní další příchozí obyvatelé; vládli tu bez vlivu mnoha hypotéz, které v tu dobu ovládaly osady Jižní Ameriky, Melanésie, Egypta a dalších. Podle legendy byla jejich kolonizační výprava, čítající 50 lidí na dvou kánoích, vedena králem Hotu Matu'a.
Mezi 10. a 16. stol. se populace ostrovanů pomalu rozšířila. Malé osady byly zakládány prakticky podél celého pobřeží. Vysoká kulturní úroveň je známá hlavně pro své monumentální kamenné postavy (moai) a obřadní svatyně (ahu); je také pozoruhodná pro své piktogramy (rongo rongo), které nejsou dosud rozluštěny. Avšak byla tu ekonomická a sociální krize ve společnosti 16. století, přisouditelná možná přelidnění a zhoršení životního prostředí. To dopadlo tak, že se obyvatelé rozdělili do dvou samostatných skupin klanů, které proti sobě stále válčily. Válečnická vrstva (matatoa) vzniklá za této situace dala vzniku kultu tzv. "ptačích mužů", založeného při pobřeží malých ostrůvků Orongo, který nahradil náboženství založené na stavění soch.
Na Boží hod v roce 1722 Jacob Roggeveen z Holandské východoindické společnosti narazil na ostrov a dal mu evropské jméno. Španělé, vedení kapitánem Donem Felipem Gonzalezem, si v roce 1770 na tento ostrov dělali nárok a pojmenovali ho San Carlos na počest Carlose III. Proslulý anglický cestovatel, kapitán James Cook, se zastavil na ostrově roku 1774 a jeho současník Francouz Comte de la Pérouse v roce 1786. Velrybáři začali navštěvovat ostrov na začátku 19. století, zatáhli sem i pohlavní nemoci, kterými bylo nakaženo místní obyvatelstvo. Avšak největší ničivý dopad na společnost ostrova a její kulturu měli v 60. letech 18. století peruánští otrokáři, kteří odvedli roku 1862 na 2 000 ostrovanů včetně krále a knězů. Okolo stovky těchto lidí se vrátilo zpátky na ostrov o 3 roky později, jako výsledek veřejných protestů. Ale na palubě lodi propukly neštovice a pouze 15 lidí, kteří přežili, se vrátilo. Ovšem zatáhli na Rapa Nui další nemoci vedoucí k epidemii, která málem vyhladila zbylé ostrovany: kolem roku 1877 obývalo ostrov pouze 111 obyvatel z původních 10 000 před příchodem Evropanů.
Ostrov byl v roce 1888 připojen k Chile v přesvědčení, že má strategický a ekonomický potenciál, ale farmáři z pevniny, kteří se tu usadili, brzy pochopili, že místní zemědělství nebude příliš výnosné. Statkům s ovcemi se vedlo průměrně, ale pronájem společnosti řídící tuto činnost byl zrušen (1952) a Chilské námořnictvo převzalo kontrolu nad ostrovem. V 60. letech 19. stol. byla občanská správa obnovena a Velikonoční ostrov získal postavení departmentu při provincii Valparaíso. Počet obyvatel se nyní pohybuje kolem 2 000, z toho jednu třetinu tvoří přistěhovalci z Chile a zbytek původní polynéští osadníci.
